Václav Hrabě: Blues

28. srpna 2007 v 13:43 | Jehanne |  Knihy
Tenhle pán je můj nejoblíbenější českej beatník... seznamte se:

Václav Hrabě (13.6.1940 - 5.3.1965)

-narodil se v Příbrami, dětství prožil v Lochovicích na Berounsku
-na střední škole v Hořovicích založil dixielandovou kapelu, hrál na klarinet a saxofon, začal se zajímat o jazz
-vystupoval v Redutě, Olympiku a jiných pražských klubech
-během vojenské služby se mu narodil syn Jan
-napsal hru Margot (rukopis byl později ztracen) a jedinou povídku Horečka (vyšla v revui Divoké víno r.1967)
-živil se jako dělník, knihovník, vychovatel v učilišti, pracoval ve Viole, nakonec získal místo na základní škole
-publikoval verše (které se od konce 60. let šířily bez výjimky v opisech; z opisů vznikla knižní vydání Stop-time /1969/, Blues v modré a bílé /1977/, Černé nebe nad městem /1985/, všechny známé básně na podkladě nalezených rukopisů pak knižně vycházejí až r.1991 pod názvem Blues pro bláznivou holku
-psal reportáže pro časopis Tvář
-v únoru 1965 se v Praze setkává s A.Ginsbergem /o tomhle beatníkovi jindy ;-)/
-zemřel na sklonku téže zimy v Praze nešťastnou náhodou na otravu plynem

A teď malá ochutnávka ze sbírky... moje nejoblíbenější báseň od V. Hraběte:

Infekce

Spadl jsem ze skály prorostlé arnikou
a teď ležím
rozedřenou kůži mám plnou písku suchého listí
a tebe
Nejhorší případ tetanu v dějinách lékařství
Všechny kapacity nade mnou pokývaly hlavami a odešly
Je to prý skorem zbytečné
Vrchní sestra přináší
pomeranče cigarety a třináct reprodukcí od Botticelliho
Posilněte se večer vás budou operovat
Vezmou vám srdce Máte příliš velké srdce
na to abyste s ním mohl žít
Loupu pomeranč a vzpomínám
na Prahu Čvachtavý sníh Rackové Na 7. listopadu
bylo slavnostní osvětlení pamatuješ?
Moje bílá nemocniční postel se houpe jako tramvaj
do které se opřel vítr
Je to smutné nebo možná směšné
ale asi jim umřu pod nožem
protože jenom ty
máš krev
stejné skupiny jako já
Musím jim říct kde tě najdou
Nelekej se Až pro tebe přijedou
budu ležet mezi lesklými vyvařenými nástroji
a nebudu vědět
že jsi přišla
Vím
že mě nemáš ráda
ale já tě mám
v krvi rozpuštěnou
a bacily tetanu s vůní kouře a arniky a šlágry
tak starými
že je už vůbec nikdo nepamatuje
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bigies bigies | Web | 30. srpna 2007 v 12:46 | Reagovat

měl sem tu možnost přečíst si dílo od tohoto autora... moc krásné...

2 B.A.D. B.A.D. | Web | 30. srpna 2007 v 16:33 | Reagovat

jj, napsal skvělý texty... jo a tu knížku mi můžeš vrátit, esli ju máš teda už dočtenou ;-)

3 B.A.D. B.A.D. | Web | 30. srpna 2007 v 16:33 | Reagovat

Líbil se Ti nějakej text víc než ostatní? Mně ta infekce viz. vejš

4 Chrysocyon Chrysocyon | Web | 11. května 2008 v 14:56 | Reagovat

ahoj, máš to tu moc pěkný!

já na svém blogu moc nemám, ale budu ráda, když se podíváš.

www.chrysocyon.blog.cz

5 ANA ANA | 20. září 2009 v 22:16 | Reagovat

Tuhle báseň jsem uměla zpaměti, ještě se mi moc líbí Půlnoční mše v dešti, slyšela jsem to kdysi recitovat Mirka Kovaříka na nějakém folkovém festivalu a bylo to fascinující - on má totiž zajímavý projev, zkus někdy poslechnout čtvrteční Zelené peří na rádiu - asi Praha, nejsem si jistá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama