Igelitový sáček

12. září 2007 v 1:58 | Berušidlo |  Votre création
Vál ledový a krutý vítr.Seděla jsem sama na lavičce - a tu se ke mně ohromnou rychlostí přihrnul igelitový sáček a se značným šustotem se zarazil o lavičku. Vzala jsem ho tedy do ruky a vhodila do víru větru spolu s listím doprostřed náměstí. Roztočil se. Vlastně to byl takový obyčejný sáček, co dávají v obchodech na rohlíky,…ale té elegance co dával do tance s větrem byla úžasná. Tu vylétl do výše oken v prvním patře a točil se, pak pomalu, jako ve spirále se dostával dolů až na zem, a pak se opět prudce vymrštil a nafoukl … vypadal jako medůza. Letěl o kousek dále, a tam šustil a nafukoval se, létal nahoru a dolu, kde se na chodníku koulel a převracel přes dlažební kostky. Pak se na chvíli uklidnil, a jen se tak líně povaloval ze strany na stranu, a také kousek nahoru, a pak ještě výše, a tančil spolu s ptáky, posléze klesl do výše odpadkových košů, kde ustával pár vteřin ve stereotypním pohybu. Náhle prudce vzlétl a spadl na zem, kde se pak koulel přes celé náměstí do jedné z postranních uliček. Následovala jsem ho při jeho pouti Prahou.
Vítr s ním smýkal sem a tam ode zdi ke zdi, jako když se opilec potácí a odírá se o kamenné zdi.Takhle mi připadal ten sáček zmítán tak směšně od stěny ke stěně, a tak se pomalu dostával k jejímu konci. A tu ho vítr odmrštil k oknu, kde se mírně nafoukl a ukázal se v celé své kráse, … ale, tu se zachytil o mříže a chvíli tam v zajetí vlál, než ho silný vítr uvolnil, a tím se v něm vytvořila malá dírka - byl zraněn.

S ladným, leč raněným tělem se letmo dotýkal země, a koulel se k hlavní ulici, kde hrozilo mnoho nástrah a překážek pro tak křehkou věc. Vítr sílil a zmítal sáčkem čím dál větší silou, jenž pak šustil a nesmírně rychle se pohyboval. Skoro jsem mu nestačila a někdy ho ztratila i z dohledu, ale pokaždé jsem zaslechla jeho šustot a ihned se vydala za ním.Bylo mi ho docela líto, … jak s ním vítr hodil nemile do kouta, kde se ušpinil, jak s ním prudce smýkl na zem, kde se válel … a znovu do vzduchu nalevo a napravo - byl však raněn! Pletl se lidem pod nohy, jež ho nakopávaly a předávaly si ho jako štafetu. Někdo ho nabral špičkou boty a šoupal nohou, to aby se ho zbavil, pak ho druhou nohou přišlápl a osvobodil se, ale ještě více ho tím zranil. Ani malé děti k němu neměly hezké chování - kopaly do něj hlava nehlava, … skoro jsem je chtěla okřiknout, protože byl raněn, ale nejspíše by se mi vysmály a pokládaly mě za blázna, a tak si s ním dále hrály kopanou, a já tam v povzdálí nečinně přihlížela. Naštěstí se zvedl vítr, a sáček se vzdul a odlétl. Však se ale zapresoval do drátů výlohy. Ihned jsem přiskočila a nebohý sáček vysvobodila …a jako kdyby mi chtěl poděkovat, létal vesele nad hlavami turistů, a snad mi chtěl naznačit, abych ho následovala. Plul ladně dále vzduchem, celý potrhán a špinav, kroutíc a šustíc sebou. Udělal nádhernou smyčku spolu s piruetou - a já měla tendenci zatleskat. Následovala jsem ho i nadále v jeho pouti, jež ho pomalu a jistě ohyzdila, a činila z něho nemožného k létání. Po různých překážkách byl již tak rozedrán a zašpiněn, že se mu lidé vyhýbali, … to aby se neušpinili. Sáček však letěl statečně dál - a jako kdybych viděla, že pláče, … ale ne, namočil se do louže a s plácnutím se vrhl na zem jako životní ztroskotanec, který již tuší konec svého života. Pomalu se vlekl, doprovázen větrem, do jednoho z nejtmavějších koutů, a tam se líně hýbal ve vánkovém závětří. Mírně šustil, a jako by již dožíval - zdálo se mi, a měla jsem slzy na krajíčku, a aby mě nikdo neviděl, vzala jsem ho do dlaní a opláchla v nejbližší louži. Upravila jsem ho tak, jak se upravují zesnulí do rakví - vlastně pouze jsem ho složila a pak ho důstojně vložila do toho nejkrásnějšího odpadkového koše, plného stejně takových ztroskotanců, jako byl on. Se slzami na tvářích a se sklopenou hlavou jsem odcházela od odpadkového koše. Neohlédla jsem se však, neboť jsem cítila, že mě snad vítr hladí za to, že jsem jeho nejlepšího tanečníka tak opatrovala a zajistila mu důstojnou smrt - tak jako člověku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Laura Eleonora Laura Eleonora | Web | 12. září 2007 v 2:00 | Reagovat

Aha, ony ty hovory xsobě asi nejsou o tobě.....

2 Taco Taco | 12. září 2007 v 2:15 | Reagovat

Hmmm... Pozorné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama