Tiffanie DeBartolo: Díra v duši

14. září 2007 v 0:13 | Jehanne |  Knihy
K týhle knize vlastně ani nic psát nechci... jen pár úryvků:
Věděl, že je to dobré, jenom to chtěl slyšet z mých úst. Jedna z věcí, o kterých Jacob nikdy nepochyboval, byla kvalita jeho prací. Velice dobře si byl vědom svého spisovatelského umění, takže když v něčem vylil své srdce a ostatním se to nelíbilo, věřil, že chyba není na jeho straně. Pro něho byla umělecká kritika už ze své podstaty nepřesná. Proto nikdy nečetl recenze ničeho, co se mu líbilo, ať už knihy, filmu nebo desky. Byl přesvědčený, že každé dílo, ve kterém umělec předloží veřejnosti své vidění skutečnosti, si zaslouží uznání a že každý komentář vyjadřuje čistě individuální názor, a proto by pro dílo samo neměl být považován za relevantní.
"Hledám, jak spasit svou spásu, svou duši a víru
Hledám na místech, kde nerostou květiny
Hledám, jak zaplnit tu BOHEM vyhloubenou díru."
Jsou-li tvé úmysly čisté, hledám přítelkyni pro konec světa.
Do hrobu si ty prachy nevezmeš, a protože vím, že mi je neodkážeš, tak je klidně můžeš utratit.
Neztrácej čas obavami, strach tě před zraněním neuchrání.
Je to divné, ale já jsem nebyla znepokojená, jenom netrpělivá. Když víte, že za neustálým losangeleským tady a teď je ještě něco jiného, na co se můžete těšit, připadají vám dny delší, o hodně delší, než kdybyste se na nic netěšili, protože pak by vám aspoň neutíkal drahocenný čas. Právě proto jsem si vždycky říkala, že kdybych musela jít do vězení, tak radši na doživotí než-jak by se dalo čekat-na třicet let. Když vyfasujete doživotí, tak prostě sedíte v base, stárnete a jste smíření s tím, co děláte, ať už je to cokoli. Napaří vám třicet let, a vy budete odpočítávat roky po měsících, měsíce po dnech a dny po minutách. Přesně to bych dělala já a dejte na mě, bylo by to delší než celý posraný doživotí.
Zeptala jsem se ho, jestli věří v Boha. Matka mě vždycky napomínala, že není slušné, ptát se lidí na jejich vyznání a politické názory, ale usoudila jsem, že když jsme si s Jacobem vyměnili slušnou dávku tělesných tekutin, je mezi námi slušné všechno. "Ne v konvenčním smyslu," odpověděl. "Vychovali mě ve víře. Matka je katolička. Ale prokoukl jsem všechny ty církevní kecy dřív, než jsem se naučil čurat vestoje. Já si myslím, že Bůh jsme my. Že je v nás všech. A věřím, že přetrváme, i když se už obrátíme v prach. Tedy, naše duše."
"Ráda bych tomu taky věřila. Pro mě je to nepravděpodobné. Tam, kde by měl být Bůh, mám v duši jenom velkou díru."
"To nemá s Bohem nic společného. Ta díra, myslím. Každý tu prázdnotu pociťuje. Nebo aspoň každý, kdo má kuráž podívat se do sebe. A o tom je život."
"O čem?"
"O hledání. Všichni hledáme něco, čím bychom zaplnili to, čemu já rád říkám Bohem vyhloubená díra v našich duších. Někteří k tomu využívají chlast, nebo sex, své děti, žrádlo, prachy, muziku, heroin. Spousta dokonce představu Boha. Mohl bych pokračovat donekonečna. Kdysi jsem znal holku, která ji plnila botami. Měla jich přes dvě stě párů. Ale je to prašť jak uhoď, vážně. Lidi z nějakého stupidního důvodu věří, že utečou před svými starostmi."
Jacobova slova mě hluboce zasáhla. Nikdy bych to nedokázala formulovat jako on, ale myslím, že jsem ani nemusela. Cítila jsem se přesně tak, jak to řekl: jako bezedná jáma.
"Jacobe," zeptala jsem se ho, "myslíš, že je na světě něco, co by tu díru mohlo zaplnit? A nejenom zaplnit, ale udržet zaplněnou."
"V tom je právě ten kumšt, že?" řekl ostře. "Je jednoduché zasít semínko a cáknout na ně vodu, ale jakmile se voda vsákne a slunce vysuší půdu, zbude ti jenom žíznivá kytička, která se zoufale snaží prorazit tvrdou kůru."

Možná tam ta díra byla vždycky, jako ta moje. Protože věcí, které jsem mohla vinit ze svého existenciálního smutku, nebylo mnoho. Pravda je taková, že byl mou součástí od prvního dne. Pamatuju si, že jsem ho mívala už jako čtyřletá, když mi maminka přišla dát dobrou noc a zhasla-ten pocit, že vaše srdce váží víc než tělo, že by vám mohlo vyskočit z hrudi a rozplácnout se o stěnu. Mám dojem, že se tomu říká samota.

Stačí, abych si na to vzpomněla, a jde na mě deprese. Abych dostala jinou náladu, soustředila jsem se na další díru ve svém těle, která si přála, aby ji Jacob vyplnil. Pane, odpusť mi, že jsem zhřešila, ale je to už osmnáct hodin, co jsem měla naposledy orgasmus.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | E-mail | Web | 25. září 2007 v 22:32 | Reagovat

:"o( smutné... a krásné

2 Jehanne Jehanne | Web | 25. září 2007 v 23:13 | Reagovat

vůbec to není smutná knížka... přečti si ji, doporučuji.

3 Lostris Lostris | 11. listopadu 2007 v 15:10 | Reagovat

Dny budou napořád jasnější, protže jsi existoval. Noci budou napořád temnější, protže jsi odešel...

Překrásná kniha! Pokaždé, když ji čtu, tak se modlím, aby někdo přepsal konec, tahle to přece nemůže dopadnout! Všem je to od prvního okamžiku jasné, ale nikdo si nehce připustit, že to jen tak skončí. Ale možná právě kvůli tomu, jak to dopadlo je ten příběh tak kouzelný :o)

4 Ellen Ellen | E-mail | 21. prosince 2007 v 23:20 | Reagovat

...nemám slov...vidím jen ty chíle, které jsem nad ní trávila...nemám slov..:)

Snad jen ... Miluji je oba:)

5 Suga-May Suga-May | E-mail | Web | 9. dubna 2008 v 7:25 | Reagovat

Úžasná kniha!Noci už budou napořád temnější.... Nikdy na tuhle knihu nezapomenu!Ačkoliv to byl románek,bylo to prostě...jiné

6 Suga-May Suga-May | E-mail | Web | 9. dubna 2008 v 7:26 | Reagovat

Jo a autorce jsem napsala mejla a ona mi odpověděla:))

7 Marzb Marzb | 15. května 2008 v 20:01 | Reagovat

Tak to je nádhera - blahopřeji...

8 Misa Misa | E-mail | 31. října 2008 v 8:29 | Reagovat

Před chvílí jsem dočetla tuhle knížku. Je úžasná, ale asi mi z toho nebude celej den moc lehce, i přestože ten konec byl úchvatnej, ale taaak smutnej. Taky jsem hned psala autorce mail, doufám, že napíše :)

9 dario dario | 2. prosince 2008 v 15:00 | Reagovat

buena historia romance tetrico

10 Dajavadu Dajavadu | 7. dubna 2010 v 2:35 | Reagovat

Díky za doporučení přečíst si tuhle knihu, je fakt úžasná, otevřená, pravdivá, skvělá. Jedna z nejlepších, co jsem četla. Díky, Dádi.

11 Bája Bája | E-mail | 16. června 2010 v 17:07 | Reagovat

Jedna z nejvíc emociálně nabitejch knih, co jsem kdy četla! Doporučovala bych jí jako povinnou četbu všem, kdo chtěji vidět do duše lidí. Skvělá!

12 Minisa Minisa | 8. října 2010 v 20:01 | Reagovat

Každej to asi vnímá jinak... Pro mě je ten příběh taky smutnej,ale tááák krasnej :)

13 Malví Malví | E-mail | 9. dubna 2012 v 10:13 | Reagovat

Tato kniha je jedna z nejlepších, co jsem kdy četla, fantastická, úžasná, mohu jen doporučit :)

14 jitka jitka | E-mail | 28. června 2012 v 20:50 | Reagovat

Jedna z nejlepších knih v mém životě. Neskutečná... ví někdo o dalších knihách této bohem nadané autorky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama