--úryvky-- /z našich kolaborací/

12. září 2007 v 2:15 | MiKo to Jehanne |  Votre création
To jsem rád, že to ještě umím. Škoda, že nejsi kluk, mohl bych na Tebe apelovat ohledně škodlivosti slipů. Vlastně, eště, že nejsi kluk. Zpovídat se klukovi? Věřit klukovi? Divný.. K2.SMS:K Tobě bych asi neuměl být kritický. Název je neopoetický a moc hezký. S tvým srdcem musíš být squělý básník. Já budu psát vtipné návody k používání masážních struhadel.
Btw. Smějou se ty ubrousky? Jestli ano, tak je znič. To zavání spiknutím. Třeba chcou přepadnout a násilím nahradit toaleťák. A to se, jak všichni víme, nesmí stát. Have Fun!
Promiň. Tak jsem to nemyslel. Já jen, něco mi říká, že bych tím neměl nikoho otravovat. Necítím ničí dech, ničí dotyk. A když se chci někoho dotknout, tak mě popálí nebo se rozpadne v prach. Jsem jako ti andělé-tichý pozorovatel. Lidé mají lásku a nevidí ji. Já ji vidím, ale žádnou nemám. Jsem prokletý?
Sedím na střeše nějakýho paneláku v Kyjově. Vítr mně cuchá vlasy a trhá mraky. Slunce. Sosám šampaňské. Nádhera... Zdraví Misha in the edge of the sky...
Seš moje světlonoška, jo?;) Nezhasínej, prosím. Tma by mě zadusila. Život je pomsta i dárek. Jak ho chceš vidět? Kdo se to mstí a kdo obdarovává? Mám jen otazníky.
Nenech uschnout slzy. Jenom ony přinášejí odpovědi na otázky. Je to ticho. Ticho je láska. Proč nikdy nepřichází. Jenom ony utiší to prokleté srdce. Hrajou Set me free. Živote Set me free... ne drží mě pevně... prokletí andělé.
Teď pomalu umírám jako každý, jenom to narozdíl od nich vnímám. By mě zajímalo jestli je Smrt chlap. No a taky, to utopicky vizuju. Sa se svojí hlavou nenudím. :)
Pro verše nemám talent. Ukážeš mi je někdy? Ale v jedné věci se lišíme. Já dovedu převést svoje emoce na papír. Jinak jsem až na smích chladnokrevný. I hate it.
I've never met somebody like U. Jsi ten nejhlubší člověk jakého znám. Chtěl bych i nechtěl tě poznat. Nevím, která půlka je silnější ani jestli se mi chceš odhalit. Emoce mě trhají na kusy. You're the one.
Myslím, že lidi co tě neznají v tobě vidí tvrdého realistu, trochu vzadu snílka. A pak tě z velké části nechápu. Je mi to líto, ale vím jen o málo víc než oni.
Melancholie je Pandořina skříňka. Ale radši budu Kainův potomek než veselé jojo. Ale kdybys nebyla Dashi, tak by si o moc přišla. A co teprve lidi okolo?
Zjistil jsem, že moje protivná melancholie mě chytá až s prvníma hvězdama. Jsem takový melanchodlak. A nebo to souvisí s tichem? Co v tobě budí melancholii?
Lepší mrtvá než se špagátem. Nechce být jako ostatní. Ale i když s nima nechce mít nic společnýho, je stejná. Je horší. Uvědomuje si, že špagát omezuje-je outsider.
Některý lidi jí je nařezaly, ale ona si je urvala sama. Protože je nechtěla. Chtěla se hýbat jen tak, možná vznášet. Ale spadla hlouběji do tmy. Ale nechce se bát.
Sedím v okně a koukám na hvězdy. Připadám si bezvýznamný. Kdo by si všiml, kdybych tu nebyl? Na co tu jsem? Jsem to co nechci být. Jsem malá loutka. Dřevěná. Bez šňůr.
Jsi nejcitlivější člověk jakého znám. Možná až moc. Vidíš svět jasněji než všichni ostatní a uvědomuješ si ho víc než lidi okolo. Já, když vidím svět, je mi do breku, ale dovedu se jenom zatvrdit. Chtěl bych umět brečet... prosím, jestli ti můžu jakkoli pomoct řekni mi to. Já žádný takový problém nemám a tak ti můžu ubrat kousek tvého. Prosím, kdykoli si vzpomeň.
Michale, co chceš právě teď nejvíc?
Nehledej v tem nic hlubokého, max. jako talíř na sobotní polévku
(Zdržení vzniklo mým psaním debilních pár veršů)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama