Říjen 2007

Barbara Kruger

26. října 2007 v 14:00 | Jehanne |  Ženy v umění


"Vytvářet umění znamená objektivizovat svůj vlastní pohled na svět, proměňovat běh okamžiku v něco vizuálního, písemného nebo hudebního. Umění vytvářet komentář."

Tahle paní se narodila v roce 1945 v Newmarku v New Jersey a teď žije a pracuje v New Yorku a Los Angeles /záááávidíííím/ v Kalifornii.
Vytváří textově-obrazový kombinace, ve kterejch zkoumá, jak masmediální obrazy v naší společnosti zviditelňují násilí, moc a sexualitu. Na svědomí má spoustu plakátů, billboardů, nástěnnejch instalací, knih, nákupních tašek a performance, který přejímaj estetický strategie z reklamy. Provokativní slogany s použitým fontem futura bold italic, který je pro její práce jakousi značkou, rozvíjejí její poselství.
Nejlepší je, když promítá na stěny, strop i podlahu velkoformátový obrazy a texty, takže pokrývaj celou místnost a opravdu není možný "dívat se jinam". :) Je chytrá, to se musí nechat.

Jaro - L!VE záznam

18. října 2007 v 15:09 | Jehanne |  ČokoVoko

Natálie Kocábová: Někdo je v domě

18. října 2007 v 13:51 | Jehanne |  Knihy
Ano a tohle je druhá, pozdější sbírka. Možná že lepší, vyzrálejší, ale tím si zas nejsem tak úplně jistá, páč i předešlá byla skvělá. Ale jo, tahle je mi bližší. Reflektuje hledání smyslu života, pravdy a Boha. Což není zas taková novinka, neboť tyhle atributy podle mě nepochybně patří do všech Natáliinejch textů. Někdo jí říká "rebelka s dobrejma důvodama pro vzpouru" /cituju nevim odkud, asi nějakej rozhovor nebo recenze, prostě mi to spojení utkvělo/, ale já myslim, že se jen pokouší postavit pocitu marnosti a bezvýchodnosti. Ostatně, jako každej z "nás". Takže i přes sarkasmus, cynismus a já nevim co všecko, je nakonec veškerá její na první pohled pesimistická tvorba totálně pozitivní. Rozhodně doporučuju.
Je pro mě dost těžký vybrat nějakej úryvek, ale zkusim jednu takovou...jinou... a jednu typickou (vpravo)



Omlouvám se

Omlouvám se, že tohle píšu
Omlouvám se, že to musíte číst
Omlouvám se, že podle mýho Bůh fetoval
Omlouvám se, že to tak není
Omlouvám se, že si občas ujedu
Omlouvám se, že si neujíždím každej den
Omlouvám se, že dneska sežeru celej nákup
Omlouvám se, že ho budu zvracet
Že tak hrozně zevluju
Že nikdy nic nestihnu
A že jsem sprostá
A že láska je kurva (jedenáctý přikázání)
Tak za to všechno se omlouvám

Že jsem paranoidní hypochondr
Že fuckuju všechno, co mě baví
Že už nevim, za co dál se omlouvat,
Když ne za všechno
Tak za to
Se vám omlouvám


Btw.: Holiday Story:
já: (podávám knížku Někdo je v domě Kristiánovi)
Kristián: Emm...Proč?!
já: Protože. Aby nebylo tak moc zle...
Kristián: Aha.
já: Nestihla jsem název přepsat na Někdo je ve mně
Kristián: Jo, to by bylo přesnější


Natálie Kocábová: Slyšíš mě?

18. října 2007 v 13:26 | Jehanne |  Knihy
Poezie naší generace. Generace v současným světě. Sbírka "básní", textů, psaných volným veršem je výběrem autorčiny veškerý tvorby od jejích prvotin až po rok 2001. Někoho by možná tyhle veršíky mohly zneklidňovat, každopádně donutěj zamyslet se nad nejrůznějšíma věcma, který můžem vidět a cejtit každej obyčejnej den. Sbírka se mi dost líbí, až na poslední leporelo pana Kostry. Ať žije kontroverze, metafory, surrealismus a existencionalismus v nihilismu :-)

kousek z "Co koukáš?"

Zlá osobo!
Máš v očích zánět
Nemoc narcisů
Od věčných blud


Sem v komatu

18. října 2007 v 1:09 | Jehanne |  Ma création
Vidim svět novejma očima
Zná budoucnost a je mou posedlostí
Řekla mi, že sme se už kdysi kdesi setkaly
Cejtim se zhypnotizovaná, když znova slyším její hlas
Vidí skrz moje oči
Musim ji vidět, musim
Je v mý hlavě, je v mejch žilách
Potřebuju se podívat do jejích očí, kam patřím
Je v mý hlavě, je v mým mozku
Neopětovanej sen, kterej sem nikdy nesnila
Je v mý hlavě, je v mý duši
Cejtim se jako kdybych se musela dlouho zpovídat
Měly sme jinej život, o němž sme se mohly zmínit?
Řekla mi, že už sme se jednou kdysi kdesi potkaly
Ucítila sem její vůni dřív, než sem věděla, že tam byla
Vidí skrz moje oči
Musim ji vidět, musim
Sem v komatu

Co mám ráda

8. října 2007 v 23:23 | Jehanne |  ČokoVoko
Co máš ráda?
Zněla otázka strejdy Vlada
Mám ráda cigarety
který voní jak podpaží mý tety
Mám ráda rep
je pro mě víc než Džony Dep
Mám ráda síťovaný punčošky
co zarejou se do mý pokožky
Mám ráda kolu
po níž dou kila dolu
a Emila Zolu
Mám ráda koks
a paradox
a fotky na kterých je masox
Mám ráda lambádu
a cvičící Dádu
i Tvou něžnou fasádu
svíčkovou
a kulturu popovou
a popcorn
Mám ráda armádu spásy
a umělý řasy
Mám ráda babičku
a Startek krabičku
Mám ráda lásku
a mlíka bandasku
Mám ráda černou kroniku
a cval poníků
Mám ráda jídlo
a karlovarský vřídlo
Mám ráda naušnice
a obočí svý sestřenice
Vánoce
a pití do noce
Mám ráda saláty
a velký výplaty
Mám ráda sladkosti
a filé bez kosti
Mám ráda rodiče
a cédé nosiče
Mám ráda drby
hlavně ty blbý
a romantický krby
Mám ráda kakao
a vymačkávat pikao
A co Ty máš ráda?
Mám ráda růžovou barvu
ta ze mě udělá nevinnou larvu
Mám ráda jógu
bráním se proti smogu
Mám ráda limošku
a hebkou pokožku
Mám ráda tvý hanbatý fotky
a s lebkama kalhotky
Mám ráda hermelín
Radův splín
Mám ráda rozvody
a májový pochody
Mám ráda podkožní tuk
a to když zpívá Petr Muk
Mám ráda vůni mimina
a dietní kokina
a taky chodit s blonďákem do kina
Mám ráda Dona Kichota
a svýho Pežota
Mám ráda čurat ve křoví
ať se to nikdo nedoví
Mám ráda Tomáše Savku
a Podravku
Mám ráda divoký palmy
a pohřební žalmy
Mám ráda pleš mýho otce
a ve zverimexu kotce
Mám ráda vůni bůrku
hlavně když má spálenou kůrku
Mám ráda dětský smích
a sedmý hřích
Mám ráda NATO
a kočičí zlato
a plato
vajec
Mám ráda cizí slova
a když vrána vráně oko klová
a mně to neva

Svoboda?

1. října 2007 v 9:23 | Assez |  Votre création
mým "kamarádům"
Oni mě milují
Ale objetí darují
Po nocích
A za rozbřesku
Spojí dlaně v tlesku
Že až příště
Čím jsi mi blíž
Tím hledají srdce níž
Hlupáci